zvláštní poděkování
Quantcom.cz

S Barborou Kabátovou nejen o lásce ke staré hudbě

Barbora Kabátková

autor: Archiv umělce   

zvětšit obrázek

Sopranistka Barbora Kabátková je jedním z hostů orchestru Musica Florea pro nadcházející koncert Duchovní hudba Španělska. V neděli 23. listopadu v Muzeu Vysočiny Třebíč a v pondělí 24. listopadu v Praze v kostele U Salvátora rozehrají program skoro exotického charakteru. Ačkoliv španělská stará hudba nese tradiční polyfonní ráz renesance a baroka, jsou na ní patrné americké a arabské vlivy, které působily na celou kulturu Pyrenejského poloostrova. V programu hostují také španělští pěvci ze souboru La Grande Chapelle (Irene Mas Salom, Daniel Folqué a Gerardo López Gámez), pro něž je samozřejmě španělská hudba denním chlebem. O tom, co je na ní zvláštní pro české posluchače, jsme si právě s Barborou Kabátkovou povídali:

  • K oboru staré hudby inklinujete už od počátku kariéry. Co vás k ní přitáhlo?
    Prvním podnětem bylo představení souboru Musica Florea – Zelenkovo oratorium Sub olea pacis et palma virtutis na Pražském hradě – kdy jsem si poprvé řekla, že ta stará hudba je dobrý big beat!
  • Kdy jste poprvé spolupracovala s Musicu Floreou? Co soudíte o přístupu Marka Štryncla k její interpretaci?
    Mým prvním koncertem byla zřejmě Zelenkova Responsoria před 20 lety. Marek byl vždycky neuvěřitelně energický a zapálený muzikant s jasnou vizí, jak co má znít, to vše podpořené hlubokou znalostí tématu.
  • Budete nyní hostovat v programu Duchovní hudba Španělska. Na programu jsou skladatelé, které běžný posluchač nezná – José de Nebra Blasco, José de Torres Martínez Bravo a Francisco Valls. Pro vás ale jistě o novinku nejde.
    Se španělskou barokní hudbou se občasně potkávám. Ze skladeb, které uvedeme, jsem doposud nic nezpívala, ale s jejich autory již zkušenost mám. Nemohu říct, že by z pěveckého interpretačního hlediska šlo o něco netypického. Někdy se podivuji vedení jednotlivých hlasů v polyfonii, ale můj part je zcela typický pro tu zlomovou dobu konce baroka a počátku klasicismu, do které tito skladatelé patří.
  • Pro naše posluchače jsou ale prakticky neznámí. Program slibuje neobvyklé rytmy a melodie – je něco, na co by si měli diváci dát zvlášť pozor, aby jim neuniklo?
    Nerada radím, jak kterou hudbu poslouchat. Nechám to na divácích, posluchačích, ať se sami v hudbě, kterou uslyší, hledají a nechají se překvapovat.
  • S La Grande Chapelle, odkud pocházejí hosté, jste již zpívala. Můžete přiblížit, o jaké šlo projekty, byli to také méně známí skladatelé a díla?
    La Grande Chapelle se specializuje jak na objevování neznámých děl, tak i interpretaci děl autorů, kteří známí jsou. V tomto kontextu mě napadá příměr – stejně tak jako pro Španěly může být např. Jakub Jan Ryba „španělskou vesnicí“, ale pro nás je to národní hrdina, tak např. Francesco Valls je notoricky známý Španělům a my na něj hledíme jako na objev. Na to je třeba při hodnocení rozhodně myslet.
    Nevzpomínám si přesně na všechny projekty, bylo jich víc, ale rozhodně mi utkvěla v paměti hudba španělské renesance. Ta má zvláštní melancholickou náladu, a to já mám ráda.
  • Co máte na španělské starší hudbě ještě ráda? Ať už jako interpretka nebo posluchačka.
    Jak jsem již nakousla v předešlé odpovědi – je to určitá melancholie, která je podpořená neuvěřitelnou barevností. To lze rozhodně tvrdit nejen o španělské hudbě baroka a renesance, ale i středověku. Zvlášť u té starší hudby je patrný vliv mozarabské hudby a hudby lidové na melodickou i rytmickou linku. To mě baví asi nejvíce.
  • Duchovní hudba bývá často vnímána jako něco velmi vážného, s jižanskou kulturou zase máme spojené velké emoce či tanečnost. Jaký „duch“ bude převažovat na koncertu Musicy Florey?
    Na koncertě provedeme nešporní žalmy, tedy naprosto kontrastní starozákonní texty, které jsou některé velmi dramatické a některé v sobě naopak nesou určitou lehkost a naději člověka díky blízkosti Boha. Stejně tak mariánský hymnus Ave Maria Stella ze stejné liturgické hodinky má v sobě velikou něžnost tak, jako i chvalozpěv Panny Marie Magnificat. Závěrečné Te Deum je slavnostní, radostné. A villancicos? (Lze volně překládat jako koledy, pozn. red.) Nechme se překvapit.
  • Koncert se koná už v předvečer adventu, jeho duchovní zaměření předjímá příchod Vánoc. Posluchači je mají spojeny s koledami nebo Českou mší vánoční. Je ve španělské hudbě něco, co nám bude blízké a povědomé?
    Do Vánoc je naštěstí ještě daleko. Advent je období, které je přípravou velkého svátku plného radosti z narození Spasitele. Je to období půstu, zamyšlení se, zklidnění. To zcela kontrastuje s tím, co nám nabízí svět okolo. Pokud nežijete někde na samotě, těžko se vyhnete ruchu, který před Vánocemi všude panuje. Hudba je ale jednou z cest, jak se zklidnit a nechat plynout myšlenky a připravit se na oslavu Vánoc. Ať už jsou to koledy či Česká mše vánoční, což je hudba, která do adventu liturgicky nepatří, ale já říkám, že raději taková než žádná. Nic z toho na našem koncertě sice nezazní, ale rozhodně nabídneme prostor pro to, k čemu by očekáváné období mělo vést.
  • Jak vlastně probíhá spolupráce na projektu tohoto typu? Studujete sama svůj part a pak proběhne už jen zkouška před koncertem, nebo jde o delší proces vzájemného seznamování? Pro posluchače je pracovní praxe hudebníků skrytá.
    Vlastnímu provedení předchází domácí studium, seznámení se nejen s hudbou, ale především s textem a v případě španělské hudby i příprava specifické, dobové a místní výslovnosti latiny. Vlastnímu koncertu obvykle předcházejí dva dny zkoušek, kde se poprvé sejdeme všichni dohromady.
  • Věnujete se i soudobé hudbě. Všímám si, že tato kombinace není zas tolik ojedinělá. Co k tomu vedlo vás?
    Jako k většině zásadních věcí v mém životě mě k soudobé hudbě přivedla náhoda. Je to důležitá součást mého života, která souvisí s vášní objevovat nové věci – ať už je to hudba stará, uložená v dosud neobjevených či zapomenutých rukopisech, tak i hudba nová, dosud neprovedená. Je úžasně nemít možnost si hudbu pustit z nahrávky a nenechat se ovlivnit interpretací někoho jiného.
  • Jak dalece si může být blízká hudba, kterou oddělují dlouhá staletí? Nebo jsou to dva hudební vesmíry, mezi nimiž umělec proplouvá?
    Zvlášť hudba středověku má velmi blízko nové hudbě! Lze hledat paralely ve volbě tónin, respektive modů a v určité úspornosti vyjadřovacích prostředků. Současná česká skladatelská scéna je tolik talentovaná.

    BIO:

    Barbora Kábátková je významná česká sopranistka. Je uměleckou vedoucí a dramaturgyní souboru Tiburtina Ensemble, který hraje v koncertních síních po celém světě. Vedle zpěvu hraje Barbora Kabátková na středověké harfy a psalterium. Na českých a světových pódiích ji je možné zastihnout ve spolupráci s předními soubory jako je např. Collegium Vocale Gent, Collegium Marianum, Collegium 1704, Musica Florea, Cappella Mariana, La Grand Chapelle, Concerto Palatino, Il Gardellino, Ricercar Consort ad. Vystudovala obor Sbormistrovství chrámové hudby a Hudební vědu na Filosofické fakultě University Karlovy. Věnuje se ráda i soudobé hudbě, vystoupila společně s Orchestrem Berg, Ostravskou Bandou, či s NDR Elbphilharmonie Hamburg. Nebojí se ani jiných žárů, v roce 2014 spoluúčikovala s Bratry Ebeny na jejich desce Čas holin (píseň Routa).

    📘 www.musicaflorea.cz

    18.11.2025 15:11:30 Redakce | rubrika - Rozhovory
  •