Scéna.cz 

Bouře – Shakespearova, Černínova nebo Prosperova?

Od Bouře v Městském divadle Brno může divák rozhodně očekávat romantiku. Očisťující a plnou kouzel ji v rajském prostředí jevištního ostrova se souborem nastudoval režisér Zdeněk Černín. Ono omamné štěstí září a proudí díky výpravě Jana Duška, ale rovněž díky choreografii Libora Vaculíka a hudbě Davida Rottera. Pokud se vrátíme k úvodní otázce čí vlastně Bouře v Brně je – nutno doplnit, že může být také Joskova. Překladatel Jiří Josek přeložil text nově právě pro toto nastudování. Vznikl tak překlad čistý, ne však už tolik perlivý.
Režisér Zdeněk Černín se ve své úpravě Bouře soustředí na téma lásky, hlouposti, touhy po spravedlnosti a usmíření. Všechny emoce a city podobně jako přírodní živly víří ve scénickém kotli nebo také aréně scénografa Jana Duška. Tři vrstvy scény lze také vyložit jako peklo, zemi a nebe, či tři živly oheň, vodu a vítr.

Hudba Davida Rottera nabízí rytmickou přesnost domorodců, dechy pro kouzla a tajemno, ale i roztodivnou harmonii, když například přízraky prostírají tabuli. V podobné dramatickém napětí a harmonii je i choreografie Libora Vaculíka. Ten nabízí tanec přízraků, bojovníků a duchů. Nejpůsobivější je ale Tanec ztraceného ráje. Při něm se také výrazně prosadila technika nové Hudební scény – zelený laser, který evokuje symbol plodnosti či zakázaného ovoce.

Celá inscenace stojí na ústřední postavě Prospera. V podání Zdeňka Junáka je tato postava až výrazově střídmá. Junák pouze podtrhuje některé emoce gestem ruky a zvýšením hlasu. Spolu s ním vytváří trojici ostrovanů Kalibán (Ján Jackuliak) a Ariel (Lukáš Hejlík). Ján Jackuliak má dostatečnou primitivnost a domorodost. Jeho slabý slovenský akcent se právě z těchto důvodů dá odpustit. Obdiv sklízí jeho pohybové kreace. Oproti tomu Ariel Lukáše Hejlíka je decentní a graciézní. Po ztvárnění Laca, Francka a Trepleva vytváří další zajímavou postavu, které dominuje minimalismus, ale o to větší napětí.
Z dalších výkonů zaujme Miranda Jitky Čvančarové, zejména její bezprostřednost a šlechetná čistota. Bez povšimnutí nezůstane ani Trinkulo Erika Parduse a Stephano Martina Havelky. Oba hřmotní a dostatečně hloupí vytvářejí na jevišti díky textu burleskní špílce.

Jaká tedy vlastně brněnská Bouře je? Určitě stojí za zhlédnutí. A jak říká v epilogu Prospero, již v civilním oblečení, kdy si přehodí kabát přes rameno a nasadí klobouk: „Zkuste též žít svobodně!“ A odchází po schodech v hledišti k východu a mizí…

William Shakespeare Bouře
Překlad Jiří Josek, režie Zdeněk Černín, výprava Jan Dušek, choreografie Libor Vaculík a hudba David Rotter.
Osoby a obsazení: Prospero (Zdeněk Juná), Miranda (Jitka Čvančarová), Kalibán (Ján Jackuliak), Ariel (Lukáš Hejlík), Ferdinand (Alan Novotný) a další.